Bylo nebylo, v jednom moravském městě, žil kdosi jménem Felix. To jsem prosím já. Ještě nedávno jsem chodil do jedné firmy tak dlouho, až jsem zapomněl, proč tam vlastně chodím. Práce mě nebavila, šéf byl k nesnesení a každý den jsem jen koukal na hodinky, kdy to skončí a budu moci jít domů.
Takhle to dál nejde, říkám si jednou, podívám se na internet, zda nenajdu lepší práci. Hledal jsem všechno možné, od účetního, přes asistenta, obchoďáka, řidiče či obsluhu čerpačky. Až mě cvrnkl do nosu inzerát „Hledáme makléře 21. století“. To zas bude nějaký multilevel, říkám si, ale co, přečtu si to.
Nebyl to multilevel, ale realitka. No fuj, to přece nemyslí vážně. Já a realiťák! A jak čtu dál, zjišťuju, že je to vlastně docela zajímavě napsané, že dělají i na sociálních sítí a aplikují nové poznatky v oboru, že mě to naučí a dají mi někoho k ruce, abych na to nebyl sám. No proč ne, napíšu jim.
Ozvali se, pozvali mě a už si sedím v kanceláři ředitele. Není ani nepříjemný, ani nevypadá otráveně – to je tedy dost podezřelé. Povídá, proč to dělá, co ho na tom baví, jak to u nich chodí, že hezky fotí domy a byty, že je každý klient jiný a tak je to vlastně zábava.
Když jsem s tím přišel domů, reakci se dalo očekávat: „To nemyslíš vážně, realitka, podívej se, kolik jich je, jak myslíš, že se uživíš, kde asi tak seženeš nějakou zakázku, to nikdy nemůže fungovat.” Na pohovoru mi říkali, že to přijde, ale moc jsem jim nevěřil, byl jsem z toho setkání nadšený a teď tohle. Také mi radili, ať se podívám na lidi, kteří takhle reagují – jestli jsou úspěšní, bohatí, mají radost ze života a dělají to, co je baví. Na tom něco bude. Tak jsem si raději zavolal o druhé kolo, abych se na všechno pořádně doptal.
Bylo mi řečeno, že první zakázky mi pomohou sehnat, k tomu mi i nějakou přidají z vlastního portfolia. Na začátku budu dělat s kolegy, abych je viděl v akci, pomohl jim a u toho se všechno naučil. Protože když o tom budu mluvit mezi kamarády, občas si třeba nějaké ty schůzky vyfotím na Facebook a tak, prý se pak lidi ozvou sami. Ten chce poradit s pronájmem, ten hledá garáž, tamti dva se rozvádějí a chtějí vědět, jakou hodnotu má jejich domek. A tím poradenstvím že to prý vždycky začíná.
A také je nutné udělat zkoušky, pokud ještě nejsem makléř. V DOMA mi prý dají studijní materiály, všechno se mnou projdou, všechno mi ukážou a vysvětlí. Zkrátka mi pomohou s přípravou. A také mi řeknou, jak a kde se na zkoušku přihlásit. Není se prý čeho bát. Šéf DOMA je dokonce zkušební komisař, tak ví, o čem mluví.
Samotná zkouška je prý skvělá příležitost, jak si hned na úvod udělat obrázek o celém odvětví realit. Díky tomu si pak všechno, co se učím, snadno zasadím do kontextu. Získat takový rozhled hned na začátku a vědět, jak se co dělá, je podle mě hodně fajn.
A tak jsem do toho šel. Plácli jsme si a domluvili se, že začnu tím, že se v úterý přijdu podívat na poradu. A jaká byla moje první porada? To se dozvíte v dalším díle.
